Honza On The Road

Po prohlídce skalního města Vardzie se jdeme svlažit do občerstvení, které jsem navštívil již předchozího večera (více viz závěr prvního dílu deníku z Gruzie). Pan majitel se k nám hned vřele má, nejspíš pod náporem včerejší alkoholické konzumace si mě ani nepamatuje. Opět nám ukazuje pohled Jindřichova Hradce, který mu někdo zaslal, povídá, jak je Praha krásná, a že nejlepší je české pivo.

Dáváme si limonádu a pivo, já se jako obvykle držím limonády. Je to tradiční gruzínská hrušková příchuť, hodně intenzivní. Většině Evropanů přijde strašně přeslazená s umělým aromatem. Ale již při návštěvě Gruzie v roce 2012 jsme si ověřili, že se k oblibě této chuti dá postupně „propít“ a pak si na ní i pochutnat. Takže letos si ji vychutnávám, moje chuťové pohárky si čtyři roky starý „trénink“ pamatují. Ono je třeba také zkusit více značek, protože každá je jinak sladká.

Popíjíme a za chvilku přichází pan hostinský s pálenkou, zvanou čača, vyráběnou myslím ze švestek. S díky odmítám – působím asi jednoznačně, protože mě ani moc nepřesvědčuje. Vlastně už se mi stalo několikrát v těchhle postsovětských zemích, že mě místní k pití dál nepřemlouvali, když jsem prvně odmítl. Což je, oproti jiným krajům, milá změna. Možná kvůli tomu, že zde znají „napravené alkoholiky“. Po cestě jsem takových borců, co dříve nezřízeně pili a poté se z nich stali abstinenti, potkal několik.

Zpět k hostinskému. Pálenky přinesl vskutku dost, celou zavařovací láhev. U nás v takové nejčastěji vídám okurky. Dalibora pobízí, ať si nalije. Ten se příliš nerozpakuje a nalévá si první sklenku.

Dostává se mu povzbuzení, ať si dá další. Těžko hostinskému vysvětlit, že Dalibor musí jet ještě 40 km na kole, což s touhle „svačinkou“ asi nepůjde.

Přichází bratr hostinského, společně si přiťukáváme. Návštěvu zakončujeme polévkou, přičemž se od pána dozvídáme další a další zajímavosti. Třeba, že jako sovětský voják pobýval ve Východním Německu, snad v Magdenburgu. Ač se to na první pohled nezdá, má o světě docela přehled. Ví například, že u nás byl prezidentem Václav Havel a že před pár lety zemřel. Na rozdíl od většiny domorodců je mu známo, že se Československo kdysi rozdělilo na dva státy, Česko a Slovensko. Podle něj prý nemáme rádi Rusáky. On má rád ty „běžné“, ale politiky a politiku Ruska ne. Dnes už do sebe kopnul šest piv, dost se tím chlubil, k tomu si námi dal čaču a další pivo.

Celkově vypadá hodně spokojeně. Jen neumím posoudit, nakolik to ovlivňuje alkohol. Dnes už má v sobě šest piv, s tím se dost chlubil, teď si s námi dal čaču a pak další pivo.